Knihovna

Text sleduje vznik a vývoj plánování zaměřeného na člověka jako hodnotově ukotveného přístupu, který se rodil na okraji systémů sociální péče v sítích aktivistů, rodin a lidí s vývojovým postižením v Kanadě, USA a Velké Británii v 70. a 80. letech 20. století jako praktická odpověď na limity institucionální péče a obecně medicínského modelu služeb. Mj. se zde dozvíme, z jak neuvěřitelně rozmanitých zdrojů tvůrci raných technik plánování zaměřeného na člověka vycházeli, a jak nejlépe využít příspěvku inovací objevených díky práci ve prospěch jednotlivých lidí s postižením pro systémové změny. Poslechnout si můžete také podcast připravený pomocí AI.

Článek obsahuje stručné anotace a odkazy na české překlady textů věnovaných Plánování zaměřenému na člověka. Stáhnout si můžete např. Nástroje zdravého rozumu: MAPY a Kruhy od autorské dvojice Marsha Forest a Jack Pearpoint, článek o rituálech od Michaela Smulla nebo popis historie Plánování zaměřeného na člověka od Johna a Connie Lyle O’Brien.

Článek publikovaný na portálu Sociální práce se zaměřuje na kritické zhodnocení tradičních přístupů k mapování potřeb znevýhodněných lidí založených na posuzování kompetencí a představuje výhody metody mapování potřebné podpory. Jako ilustrace účinnějších přístupů je představen nástroj Škála míry podpory.

Dokument se zaměřuje na poskytování podpory lidem s postižením v duševní oblasti při uplatňování jejich volebního práva. Obsahuje soubor praktických doporučení pro sociální služby a další podpůrné osoby, jak efektivně pomáhat voličům s porozuměním volebního procesu, přípravou na volby a samotnou účastí ve volební místnosti. Zabývá se také právními aspekty, včetně problematiky omezování volebního práva soudem, a zdůrazňuje význam prevence manipulace. Dokument vychází z praktických zkušeností organizací, které poskytovaly podporu voličům s postižením během parlamentních voleb v roce 2017 a prezidentských voleb v roce 2018.

Text shrnuje data Ministerstva spravedlnosti o omezování volebního práva lidí s postižením v roce 2017. Upozorňuje na výrazné rozdíly mezi jednotlivými soudy a regiony a zkoumá možný vliv stanoviska Nejvyššího soudu, které připustilo omezování svéprávnosti k výkonu volebního práva. Dokument kriticky hodnotí tento přístup z pohledu mezinárodních lidskoprávních závazků, zejména Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, a poukazuje na absenci objektivních kritérií pro omezování volebního práva.

Článek se zaměřuje na význam a metody posilování přirozené podpory pro osoby s postižením. Přirozená podpora je definována jako neformální pomoc poskytovaná zdarma na základě běžných vztahů mezi lidmi, jako jsou rodina, přátelé, sousedé či kolegové, a slouží k zapojení znevýhodněných osob do běžných aktivit v komunitě. Článek zdůrazňuje rozdíl mezi přirozenou podporou a dobrovolnictvím, přičemž dobrovolník je vnímán jako určitý typ profesionála s formálním závazkem. V českém kontextu se pojem přirozené podpory objevil nejprve v oblasti podporovaného zaměstnávání a postupně se začíná objevovat i v plánování zaměřeném na člověka. Pro budování sítí vztahů pro přirozenou podporu článek doporučuje techniky z plánování zaměřeného na člověka a komunitní práce, jako je mapování sítě vztahů pomocí „kruhu vztahů“ a identifikace darů a nadání jednotlivce.