V polovině února jsem měla příležitost zapojit se do vedení vzdělávacího kurzu a konzultační práce v Ammánu v Jordánsku, kterou organizovaly dvě mezinárodní organizace – Inclusion International a Humanity & Inclusion. Tato akce je začátkem několikaměsíční spolupráce se dvěma vybranými organizacemi, které chtějí, aby jejich služby více podporovaly sociální začleňování lidí se zdravotním postižením.
Mojí kolegyní pro školení a následné konzultace je Lorna Sullivan, významná osobnost v oblasti podpory osob se zdravotním postižením a sociální inkluze na Novém Zélandu. Naše spolupráce je součástí dlouhodobého projektu na podporu jordánských vládních snah o deinstitucionalizaci a rozvoj komunitních sociálních služeb pro lidi s postižením intelektu.
Dvoudenní školení, navazující návštěvy dvou místních organizací podporujících lidi se zdravotním postižením, diskuse s pořadateli akce i samotný pobyt v Ammánu mi přinesly několik důležitých a zajímavých postřehů. Jejich základem je pochopení toho, jak moc se fungování jordánské společnosti liší od české i novozélandské a že to přináší jak nečekané a unikátní příležitosti, tak i značné výzvy.
Společnost s odlišnými silnými stránkami
Jednou z velkých předností je silná role místních komunit a velkých rodin. Obě organizace, které jsem navštívila – „Community Development Centre Marka“ nacházející se v jednom z největších uprchlických táborů v Jordánsku, a „White Window Association for Persons with Disabilities“ – se opírají o vysoce kvalifikované odborníky, jako jsou např. fyzioterapeuti a logopedi, kteří pracují dobrovolně, tj. bez finanční odměny. To je jediný způsob, jak tato centra mohou udržet svůj provoz, protože nemají žádné stabilní příjmy na mzdy z veřejných rozpočtů ani od příjemců svých služeb. Odborníci zde mohou pracovat zdarma, protože mají zázemí ve svých velkých rodinách. Místní komunity jsou důležitým zdrojem dalšího rozvoje organizací a sociálního začleňování.
Bariéry v infrastruktuře a sociální inkluzi
Na druhou stranu nedostatečně rozvinutá infrastruktura a fyzické bariéry ve veřejném prostoru významně ztěžují sociální začleňování.
Ammán, čtyřmilionové město, je jednou velkou překážkovou dráhou. Město je protkané osmiproudými dálnicemi s minimem přechodů pro chodce, což představuje výzvu pro kohokoliv, kdo se potřebuje přes město pohybovat pěšky. Úzké chodníky jsou často zablokované stromy, a nájezdy jsou vybudovány výhradně pro auta.
Možnosti veřejné dopravy jsou extrémně omezené – neexistuje metro ani tramvajová doprava. Autobusová síť funguje ve vyhrazených pruzích, které kopírují pouze hlavní dopravní tahy. Umožňují sice rychlé spojení mezi klíčovými částmi města, ale nelze ji považovat za přístupný systém veřejné dopravy.
Jak lze v takovém prostředí rozvíjet nezávislý život? Odpověď je jasná: je to obrovská výzva.
Naše role v podpoře změny
Naším úkolem, Lorniným i mým, je pomoci dvěma vybraným organizacím posílit jejich komunitní podpůrné služby tak, aby byly efektivnější v podpoře lidí s postižením v jejich přirozeném prostředí.
Uvědomujeme si velmi dobře, že v tak odlišném prostředí není naším úkolem dávat odpovědi, ale spíše pokládat správné otázky – takové, které pomohou organizacím objevit vlastní cesty k dosažení smysluplné změny.
Naše práce bude ukotvena ve dvou konceptech, které by měly pomoci: Five Valued Experiences and Accomplishments a Asset-Based Community Development (ABCD). Tyto koncepty nám poslouží jako základ pro hledání správných stránek, dostupných zdrojů a inovativních řešení, které podpoří sociální začlenění a nezávislý život lidí s postižením v Jordánsku.
Moje už druhá pracovní cesta do Jordánska mi opět přinesla cenné poznatky. Těším se na pokračování spolupráce, učení se z unikátní perspektivy místních organizací i zkušené kolegyně Lorny a na to, že budu moci přispět k posílení společnosti, kde mohou prospívat všichni nehledě na své znevýhodnění.
