Minulý týden jsem byla ve Skotsku na studijní cestě zaměřené na přechod mladých lidí se zdravotním znevýhodněním do dospělosti. Bylo to skvělé, jsem moc vděčná za tu možnost a děkuji Nadačnímu fondu ABAKUS, který akci zorganizoval.
Připravujeme podrobnou zprávu, ale pár klíčových postřehů mohu sdílet už nyní:
- Samosprávy zaměstnávají koordinátory přechodu do dospělosti, kteří se starají o každého mládežníka od 14 do 25 let. Vědí s několikaletým předstihem, kdy a jací mladí lidé opustí školský systém, a jakou podporu budou zhruba potřebovat.
- Koordinátoři přechodu mladé lidi „neumisťují“ do sociálních služeb, ale skládají podle priorit a zájmů každého jednotlivce balíčky podpory a podpůrných aktivit. Součástí balíčků jsou komunitní aktivity, které stojí mimo systém sociálních služeb.
- Základem podpory pro mladé lidi opouštějící školský systém je plán zaměřený na člověka. Heslem mladých influencerů, se kterými jsme se osobně potkali, je: „Poslouchejte a ptejte se na to, co chceme, místo toho, co potřebujeme“.
- I proto na prvním místě všichni mluví o zájmech lidí, nikoli o jejich diagnózách.
- Při hodnocení úspěšnosti přechodu se nesleduje fungování systému, počty hodin asistence ani obložnost, ale zda bylo dosaženo toho, oč člověku šlo – sledují se výsledky (outcomes).
- Když není potřebná podpora k dispozici, nebo když na ni nejsou peníze, koordinátorka přechodu se může obrátit na komunitu – na lidi, kteří něco umí a jsou ochotni pomoci. Dobrá koordinátorka si systematicky buduje zásobárnu takových lidí, aby se měla na koho obracet. „Když to nemá, tak si to vyrobí“, jak tento přístup shrnul někdo z naší výpravy.
- Pro rozvoj sociálních služeb je podstatné, že podpora je primárně skládána kolem jednotlivců a na lokální úrovni. A ano, stává se, že lokálně není podpora dostupná a člověku je nabídnuta pomoc daleko od domova. Je to ale považováno za problém, který tady je, aby se řešil.
- Hlavním heslem skotské vládní strategie zaměstnanosti je „No One Left Behind“ (Nikdo nezůstane pozadu). Je obdivuhodné, jak vážně je to bráno na všech úrovních veřejné správy a jak to bylo patrné v každém opatření, které jsme měli možnost poznat.
- Když se něco nepovede, úřad to místo zametání pod koberec bere jako zdroj poučení do budoucna.
- Veřejná správa a nevládní sektor spolu spolupracují a vzájemně na sebe navazují. A zdá se, že klíčovým prvkem této spolupráce je důvěra, nikoli oboustranná nedůvěra, jak to známe u nás.
- Přechod ze školy do dospělosti je ukázkově meziresortní agenda pro školství, sociální věci a zdravotnictví. Zástupci těchto resortů se scházejí každý měsíc, aniž by na to měli nějaký zákon, nebo jinou normu.
FOTO: Koordinátorka přechodu Fiona Maguire z místního úřadě ve Falkirku vysvětluje, k čemu je dobré být kritikem systému, jehož je součástí, a co dělá, když se objeví problém.
FOTO: Standardní součástí na člověka zaměřených plánů podpory, které vznikají v rámci plánování přechodu, je zapojení do komunitních aktivit mimo systém služeb. Příkladem je třeba D2 kreativní centrum sdružující místní umělce počínaje restaurátory žesťových nástrojů, přes malíře, fotografy a umělecké rámaře až po lidi, kterým prostě dělá radost malovat a rozdávat své výtvory – jeden jsem si také přivezla 🙂
FOTO: Ne, tohle není hodina muzikoterapie, ale jedno z pravidelných úterních setkání skupiny „Count me in“ (Počítej se mnou), která v jiném komunitním centru organizuje nevládní, nezisková organizace Willow Tree Performing Art Group. Lektorem je profesionální hudebník a operní pěvec David Faulds, který pomocí hudby, pohybu a Makatonu vtáhne každého – což potvrzuji, užila jsem si to moc! A přesně o to jde, skupina nikde nevystupuje, vše je jen pro radost přímých účastníků, kteří se sem sjíždějí z okolí, někteří za doprovodu svých asistentů.
FOTO: Skupina mladých leaderů, kteří se s pomocí ARC Scotland krom studia věnují také ovlivňování toho, jak funguje podpora přechodu do dospělosti. Říkají si „DIVErgent INfluencers“. Smyslem jejich práce je, aby mladí lidé s dodatečnými potřebami podpory „rozuměli svým právům a nárokům“. Jsou skvělí! V pozadí můžete vidět plán zaměřený na člověka zpracovaný pomocí techniky PATH, a není to plán přechodu do dospělosti, ale osobní plán jedné maminky – ve Skotsku se totiž věnuje péče i pečujícím.
Měli jsme ve Skotsku možnost mluvit s lidmi, jejichž práce je považovaná za nejlepší praxi. A je důležité dodat, že úkol, který ve Skotsku řeší je, jak tuto skvělou praxi rozšířit, aby byla dostupná všude. A také je samozřejmě důležité vědět, že to všechno nespadlo z nebe ani se to nestalo lusknutím prstů – jsou to výsledky letitého a společného úsilí.
Snad se v dohledné době povede, aby se u nás přechodu ze školy do dospělosti začaly věnovat i jiné instituce než jen ty nevládní, a to v atmosféře vzájemné důvěry a snahy budovat lepší svět místo procesování úkolů padajících shora na nejnižší články systému.
Úvodní fotka je z prvního dne studijní cesty, kde je naše výprava spolu se zástupci ARC Scotland, kterým patří velké poděkování za skvělý program, sdílení zkušeností a pohostinnost. Ani jednu ze zveřejněných fotek jsem nedělala a ani nevím, komu poděkovat, takže děkuji všem a doufám, že autoři mi to odpustí.
