Před dvěma týdny vydalo nakladatelství Portál knížku “Plánování zaměřené na člověka v sociální práci a službách”. K jejímu sepsání jsem měla dva důvody. Rok vydání zase koresponduje se dvěma zajímavými výročími.

Plánování zaměřené na člověka v praxi chybí

Mým prvním důvodem k psaní o plánování zaměřeném na člověka je dlouhodobá absence tohoto tématu v sociální práci, službách i v sociální politice. V České republice ani na Slovensku (se kterým si rozumíme) se tomuto konceptu zatím nikdo systematicky nevěnoval.

Pokud se někde vyučuje, je plánování zaměřené na člověka velmi často zaměňováno za terapeutický směr podle Rogerse, případně za jednu z metod individuálního plánování. Přitom jde o koncept systematického budování sociálně soudržné společnosti reagující na kořeny sociálního vyloučení. Plánování zaměřené na člověka dalece přesahuje úroveň individuální práce s lidmi i sociální práci jako takovou. Zaměřuje se na celou společnost, v níž hledá důstojné místo pro každého jednotlivce.

Vznikalo v 70. a 80. letech minulého století z úsilí prakticky naplnit Wolfensbergerův Princip normalizace, později přejmenovaný na Valorizaci sociálních rolí. Původním záměrem bylo pomoci jedné skupině marginalizovaných lidí – lidem s postižením intelektu – žít dobré životy mimo ústavní zařízení. Jeho platnost a použitelnost je ovšem mnohem širší a jeho použití by nám velmi pomohlo při zmírňování sociálního vyloučení.

Souvislost s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením

Hodnotové podhoubí, ze kterého plánování zaměřené na člověka vzešlo, je stejné jako to, na jehož základech stojí Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. To, co se podařilo díky plánování zaměřenému na člověka, je obsaženo ve významných článcích Úmluvy – např. článek 12 Rovnost před zákonem nebo článek 19 Nezávislý život. Plánování zaměřené na člověka je prostředkem, jak dosahovat velkých závazků, které tato mezinárodní právní norma zakotvila. A tím se dostávám k prvnímu výročí: Letos uplyne dvacet let přijetí Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Česká republika se od ratifikace Úmluvy moc neposunula směrem k naplňování lidských práv lidí se zdravotním znevýhodněním. Mimo jiné dál stavíme nové ústavy, i když jsou menší, a nejsme ochotni akceptovat, že na běžný život má právo opravdu každý. Plánování zaměřené na člověka pomáhá pochopit, jak tyhle věci dělat jinak a lépe. Mohli bychom si jako společnost říct, že další desetiletí se v ochraně práv lidí s postižením posuneme rychleji – plánování zaměřené na člověka by v tom mohlo sehrát významnou roli, pokud jej začneme víc používat.

Plánování zaměřené na člověka pomáhá individuálnímu plánování

Druhým důvodem, proč jsem se pustila do práce na tomhle tématu, je poznání, jak sociální služby příliš často velmi neúspěšně zápasí s individuálním plánováním. Podle mých zkušeností je hlavní příčinou nepochopení jeho smyslu v sociální práci a službách. To vede k přesvědčení, že individuální plánování je byrokracie a zátěž, která člověka jenom zdržuje od užitečné práce.

Jenže dokázat se s klientem dohodnout na tom, proč, co a jak budeme dělat, je základ sociální práce. Když to nejsme schopni udělat, neděláme svou práci dobře. Techniky a pomůcky plánování zaměřeného na člověka se ukazují jako velmi užitečné prostředky k pochopení smyslu i k dobré praxi individuálního plánování.

Plánování zaměřené na člověka a zákon o sociálních službách

Letos to je už dvacet let, co se povinnost individuálně plánovat dostala do právní úpravy sociálních služeb. Je proto s podivem, že je s individuálním plánováním – s touto královskou disciplínou sociální práce – stále takový problém.

A je to víceméně čtvrt století, kdy začala práce na standardech kvality sociálních služeb, v nichž i přes všechny nepříliš povedené novely stále zůstávají zachovány některé důležité prvky vycházející z konceptu plánování zaměřeného na člověka – např. požadavek vycházet při poskytování sociálních služeb z osobních cílů člověka, nenahrazovat sociální službou běžné služby pro veřejnost, posilovat přirozené sociální vazby člověka atd.

Považuji za užitečné tohle připomenout a nabídnout plánování zaměřené na člověka jako zdroj pochopení a poučení, jak zkvalitnit sociální práci i služby.

Knihu můžete objednat zde.